Možná už jste zapomněli, ale stále jsem tu,
pereme se se životem, klestíme si cestu.
Zametam si před svým prahem, dopředu se necpu,
pozoruju z povzdálí, jak rýsujou si děcka.
Vysmažený od patnácti, život asi pecka,
nasávaj to do rypáku, zavíráj si klícku.
Tik tak, tik tak — to se blíží big fuck,
s uvědoměním, že z mozku zbyla jenom brynza.
Ohlíží se přes rameno, drží se tě schíza.
Vyhlíží fízly, co kdyby přišli,
kratom ti vzali, to piko taky.
Všechny ty sakly by vysypali,
chceš zmizet rychle jak Fittipaldi.
Všechny tvý haldy — co je to realita?
Tvůj life, velká kalamita, Mortal Kombat, fatality.
Vedou tě do svojí Octávky, na rukou cejtíš klepeta,
nad sebou nevidíš nebe, pod tebou je láva.
Viděl jsem to, když jsem šel z ryb,
cítíš svůj strach, šílenej trip,
přichází drop, šmakuješ shit.
S každým chceš hrot, může za to ten prázdnej grip,
nevíš, kdy tomu máš říct stop, nepoučíš se z vlastních chyb.
Můžeš si začít kopat hrob, pak už na to nezbude sil,
snad nebude pro tebe šok, že nezvrátíš věcí tok.
Semele tě to samo, semele, semele, semele samo,
sebere to z tebe náboj, sebere, sebere náboj.
Sežere to tvoji duši, sežere to tvoji tvář,
co si zasadíš, to pak máš,
tvůj ksicht vypadá jak herbář,
jako sfinga se rozpadáš.
S každým chceš hrot,
může za to ten prázdnej grip,
nevíš, kdy tomu máš říct stop,
nepoučíš se z vlastních chyb.
Můžeš si začít kopat hrob,
pak už na to nezbude sil,
snad nebude pro tebe šok,
že nezvrátíš věcí tok.
Tik tak, tik tak, už ti dochází čas,
tik tak, tik tak, jsi ztracený případ,
tik tak, tik tak, nekonečná schíza.