Trosky

Vy hlavy dutý, jste dávno vypnutý, vaše existence pochybný,
nechutně vyhublý, držky propadlý, odpadlíci, co se sami zahubí,
vysmažený nátury s celým životem naruby, vyschlej jako dromedár,
tváří se jak topstar, přitom seš troska top kár, co si život pojebal,
probodaný žíly dodávaj ti další síly, žiješ jenom pro tu chvíli, kdy se nafutruješ bílým.
Trosky s nevyvinutými mozky, vybílí byt pro bílý, bez matra by nepřežili,
vykradou vlastní rodiny, během hodiny rozbili roky, kdy pro ně rodiny ruce do ohně vložily.
Hromada ostudy za vychovaný žaludy,
přeludy bez budoucnosti, kterou si sami pohřbili,
nepochopili, kam to vlastně vstoupili,
že už z toho nejde tak ven, že nejsou jenom opilí.
Jste špatný jak tvý blbý zažívání,
savci, co to sajou bez přestání,
vaše fetiš klání vás dohání až k pobodání při nedostání další dávky,
tyhle kroky nejdou vzít zpátky,
stal se vrahem pro kus skurvený hromádky,
krev z rukou už nejde smýt,
teď nevíš, jak s tímhle činem žít,
teď teprv si procit, bodá tě pocit bezmoci,
od rána do noci přemýšlíš, kdo jsi, jsi zlosyn,
vole, jsi v koncích, v krimu si na tvou prdel zuby už brousí,
ještě než se z toho zhroutíš, malátně po cimře bloudíš,
delirium končí a v pytli už prázdno,
všechno vysáto, v hlavě vymazáno, ano, máš vyděláno.
Bereš nohy na ramena, utíkáš jak dítě,
nechceš za mříže, stejně to přijde,
boží mlýny melou, tebe berou s sebou,
upadlo ti mýdlo, teď jebou tě ve dvou,
za tvý činy na deset let úděl maminy,
pěkný program už si tam pro tebe připravili,
s tvou vyhublou postavou nemůžeš se bránit,
každej den každej tě může v klidu klátit,
už si nemůžeš ani sednout, chtěl bys radši zhebnout,
než si s tebou přijdou zase jebnout,
usínáš každou noc s depkou, že ses stal fetkou, že ses dal na cestu opravdu nepěknou.

Měl jsem buchtu, co si hrála na to, že je vážně třída,
ale víš jak, po pár týdnech registruju, že jí dávno předtím, než jsme se poznali, zachutnala křída,
prej jí párno obstarává křídla a jí se chce lítat,
přestal sem ji líbat, nechtěl sem ji svlíkat, lízat, píchat, vydat,
taky ne, protože je píča, píča, píča.
Měl jsem kamaráda, co mi říkal bráško, věřil jsem mu, věděl o mně téměř všechno,
pak poznal blbý lidi, chytil se jich, v něm se to přeplo,
z rypáku mu piko teklo, denně vidím peklo,
na ulici kdekdo, často malý děcka, co nemůžou přestat,
je jich plný město, jsou na pest, a mám pro ně jenom jedno gesto.

Ať si kdo chce, co chce, bere, smažky mi jsou u prdele,
jak si to usteleš, tak si lehneš na dno,
dá se padnout na dno, vydal ses cestou špatnou,
je to jako bahno, který když tě chytí, většinou tě nepustí,
schopnej věcí, co ti ani nejbližší neodpustí.
Vykašli se na fet, věta, kterou už ti nikdo nehustí,
jseš v tom po uši, stejně tak tví kámoši,
odvykací kúra, no stress, prej pedikúra,
pokud nechceš sám, hned čeká tě noční můra,
za plotem na tebe třese se dílerů fůra,
raz dva se ženeš na šňůru,
pak se nediv, že je v noci celej barák vzhůru,
nediv se, že detox tvoří ještě větší stvůry,
otevřou se vrata Bohnic, utíkaj pro bůra,
psago čistý jak natura.

Ať si kdo chce, co chce, bere, smažky mi jsou u prdele,
jak si to usteleš, tak si lehneš na dno,
dá se padnout na dno, je to jako bahno,
už cítíš to chladno.
(4×)